fbpx

Jak se zbavit strachu mluvit

Během svojí učitelské praxe se neustále setkávám se studenty, kteří se mě ptají, jak mají překonat strach z mluvení. Mají za sebou několik let studia němčiny, obrovskou zásobu slovíček v hlavě, gramatika je pro ně brnkačka, ale jakmile překročí hranice, mají blok a nedokážou ze sebe vydolovat větu.

Co je to strach?

Strach je emoce, negativní emoce. Brzda. Na druhou stranu jenom úplný psychopat by se nebál, což značí že strach je taky přirozená reakce. Jsem v nové situaci, v cizí zemi, v cizím prostředí, a tak se prostě bojím. A je důležité říct, že je to normální. Dobrá zpráva je, že i se strachem se dá pracovat. Není to jednoduché, ale ani nemožné.

Takže co dělat, když mám strach mluvit cizím jazykem?

  • POHLED CIZINCE – Když za vámi přijde cizinec a na něco se vás zeptá, co je vám příjemnější – když na vás mluví cizím jazykem nebo když se snaží mluvit česky, byť s chybami? Vsadím se, že B je správně. A stejně to platí i obráceně. Většina cizinců se bude snažit vám pomoct, protože oni zkrátka mají radost, že se snažíte a snaha se cení. Takže až zase budete na dovolené v Německu přemýšlet, že radši v supermarketu půjdete k samoobslužné pokladně, běžte klidně za prodavačkou na kasu a popřejte jí hezký den, jsem si jistá, že bude mít radost jak ona, tak vy 
  • MOTIVACE – tak o tom by se dalo přednášet hodiny. Bez správně nastavené motivace to prostě nejde. Tečka. Uvědomte si, že máte cíl a za ním jdete, protože vám to za tu námahu stojí. Není to jednoduchá cesta, občas to drhne, ale pokud je vaše motivace správně nastavená, tak vás nerozhodí ani strach.
  • CHYBY JSOU NORMÁLNÍ – tak schválně, kolik Čechů mluví spisovnou češtinou? Moc jich asi nebude, že? A u našich sousedů je to naprosto stejné. Málokterý rodilý mluvčí mluví zcela bez chyb a nikomu to nevadí, tak si na to vzpomeňte, až se zase budete urputně snažit mít všechny věty perfektní a bez jediné chybičky.
  • SEBEVĚDOMÍ – teď vám popíšu svou vlastní zkušenost. V 18 letech jsem si jako všichni mí vrstevníci udělala řidičák, všechno bylo super, těšila jsem se, jak budu krásně pojízdná…udělala jsem zkoušky, dostala oprávnění a… pak přišla tvrdá realita. Tatínek mě nechtěl nechat řídit bez zkušeností, takže jsme začali jezdit spolu. A asi tušíte, jak to dopadlo  O deset let později jsem si řekla, že to zkusím znovu. A měla jsem obrovský strach a psychický blok z řízení. Tak velký, že mi bylo až fyzicky špatně. Ale věděla jsem, že mám cíl a že mi to za to stojí. Začala jsem pravidelně jezdit, zpočátku jenom v ulici, pak jsem se odvážila na okresku, až jsem začala jezdit po městě. Pořád mi ještě nejde parkování, ale vím že to časem taky natrénuju. A co z toho plyne? Nenechte se odradit jedním neúspěchem, krize přijde vždycky, ale přece kvůli tomu všechno nezahodíte…Postupujte pomalými krůčky a postupně získejte sebevědomí mluvit.

A ještě jeden tip na závěr. V praxi se mi osvědčilo i jedno dechové cvičení. Je to jednoduché – 3x se zhluboka nadechněte, dlooouze vydechněte a řekněte si: „dělám to pro sebe a stojí mi to za to“.

Vaše Lenka

Sdílejte, pokud se vám článek líbí

Share on facebook
Share on google
Share on twitter
Share on linkedin
Share on pinterest
Share on print
Share on email

Konzultace zdarma na 15 minut

Po odeslání formuláře budete přesměrování na kalendář, kde si vyberete termín konzultace.